Růže šípková

Latinsky: Rosa canina
Lidové názvy: divoký šípek, horkovodní kohoutky, růže šípková, šípek, psí růže
Čeleď: růžovité

Popis

Jednotlivé druhy divokých růží se od sebe odlišují květy a tvarem trnů. U nás je nejběžnější růže šípková, roste na slunných místech - na okrajích polí, v příkopech či mezi vinohrady. Na domácí pěstování není příliš vhodná; má ráda vápenatou, dostatečně hlubokou půdu, její kořeny sahají až metr hluboko. Vytváří rozvětvené keře velké 1 až 2,5 m; její stonky jsou silné, hladké, lesklé a poseté trny, ty starší mohou zdřevnatí. Listy jsou zpeřené - složené z lichého počtu menších lístků, jejich okraje jsou jemně zoubků.

Výskyt

Roste v hájích i na stráních, mezi křovím, při cestách a plotech.

Kvetení

Kvete od června do července. Květy jsou bílé až světle růžové.

Sběr šípků

Sbíráme zralé tvrdé šipky. Sušíme přirozeným teplem, dosuší v místnosti při teplotě do 35 stupňů. Nedoporučuje se skladovat déle než jeden rok.

Čerstvé šipky mají nejvyšší obsah vitamínu C, sušením se ztrácejí až tři čtvrtiny jeho obsahu. Sušené šípky můžeme skladovat v uzavřené nádobě nebo papírovém sáčku na suchém chladném místě i rok, ale vitamin C ztrácejí i časem, proto je nejlépe každý rok si před zimou nasušit novou várku.

Užitek

Zdroj mnoha vitamínů. Prospívá při chorobách močových orgánů, při močových a ledvinových kamenech. Působí pročišťující a protizánětlivě.

Šipky lze využít zejména v kuchyni - je z nich skvělý džem, sirup, omáčka ke zvěřině či domácí likér. Šípkový čaj je zase léčivý, pomůže např. při nachlazení či jako prevence infekčních chorob. Pití šípkového čaje doplní hladinu vitamínu C a dodá člověku energii během zimy.