Vlaštovičník větší

Vlaštovičník větší (Chelidonium majus) je vytrvalá bylina z čeledi mákovitých (Papaveraceae). Je známý svými zářivě žlutými květy a charakteristickým oranžovým mléčkem, které vytéká při poranění rostliny. Lidově se mu říká „boží mléko“, „bradavník“ nebo „čistník“, což odkazuje na jeho hojné využití při léčbě kožních problémů, zejména bradavic. Vlaštovičník má dlouhou historii jako léčivá rostlina i jako součást tradičních rituálů.

Historie

Vlaštovičník větší byl již ve starověku považován za mocný léčivý prostředek. Řecký lékař Dioskoridés jej zmiňoval jako bylinu vhodnou k léčbě žloutenky a očních onemocnění. Ve středověké Evropě byl spojován s alchymií a jeho mléko se považovalo za prostředek k očistě těla i duše. Vlaštovičník byl také součástí tradičních magických rituálů, kdy se věřilo, že ochraňuje proti zlým silám.

Výskyt

Vlaštovičník větší roste hojně na celé severní polokouli, zejména v mírném pásmu Evropy, Asie a Severní Ameriky. Nachází se na rumištích, u cest, v zahradách a na okrajích lesů, kde preferuje vlhčí, humózní půdy.

Popis

Tato vytrvalá bylina dosahuje výšky 30–90 cm. Má rozvětvenou lodyhu pokrytou jemnými chloupky. Listy jsou zpeřené, s nepravidelnými laloky, a mají modrozelenou barvu. Květy jsou drobné, žluté a skládají se ze čtyř okvětních lístků. Charakteristickým znakem rostliny je oranžové mléko, které vytéká při poranění stonku nebo listů. Vlaštovičník kvete od května do září.

Užívané části

Pro léčebné účely se používají všechny části rostliny – listy, květy, stonky i kořeny. Nejčastěji se sklízí nať, která se sbírá během kvetení.

Účinné látky

• Alkaloidy (chelidonin, chelerythrin, sanguinarin, berberin)
• Flavonoidy
• Třísloviny
• Organické kyseliny (chelidonová kyselina)
• Esenciální oleje

Účinky vlaštovičníku

1. Antimikrobiální účinky – Vlaštovičník ničí bakterie, plísně a některé druhy virů.
2. Protizánětlivé vlastnosti – Pomáhá zmírňovat záněty v těle, včetně kožních problémů.
3. Podpora trávicího systému – Působí jako přírodní cholagogum, podporuje tvorbu a vylučování žluči.
4. Uklidňující účinek – Mírní nervové napětí a podporuje relaxaci.
5. Analgetické vlastnosti – Účinné látky zmírňují bolest, zejména při žaludečních a střevních potížích.

Použití

Vlaštovičník se tradičně využívá k léčbě kožních onemocnění, jako jsou bradavice, ekzémy a akné. Jeho mléko se přímo aplikuje na postiženou oblast. Ve formě čaje nebo tinktury se užívá k podpoře trávení, při problémech se žlučníkem nebo játry. Vlaštovičník je také součástí bylinných směsí na uklidnění nervů.

Výtažky z vlaštovičníku jsou běžně využívány ve farmaceutických přípravcích, zejména v zemích západní Evropy. Jsou doporučovány při problémech s játry, poruchách funkce žlučníku nebo jako podpora po operaci tohoto orgánu. V tradiční čínské medicíně se Chelidonium majus používá k léčbě chronické bronchitidy, černého kašle a také jako prostředek proti bolesti. Vlaštovičník se rovněž často vyskytuje ve složení různých homeopatických přípravků.

Nežádoucí účinky

Vlaštovičník obsahuje silné alkaloidy, které mohou být při nadměrném užívání toxické. Jeho užívání by mělo být omezeno a vždy konzultováno s lékařem. Mezi možné nežádoucí účinky patří podráždění žaludku, nevolnost nebo alergické reakce na kůži.

Čerstvá rostlina je považována za toxickou, protože při kontaktu s kůží nebo sliznicemi může způsobit záněty, otoky a dokonce puchýře. Při vnitřním užití může vyvolat zvracení, krvavé průjmy a výskyt krve v moči. Podle některých zdrojů je toxicita čerstvé šťávy spojována s neblíže určenou pryskyřičnou látkou, která se během sušení rozkládá a ztrácí svou účinnost. Sušená rostlina je proto mnohem méně toxická a podle některých informací již není jedovatá. Otravy vlaštovičníkem jsou však v praxi vzácné, protože jeho nepříjemná chuť a vůně většinu lidí odradí od konzumace.

Sběr

Nať se sbírá v období kvetení, tedy od května do září. Kořeny se vykopávají na jaře nebo na podzim. Rostliny se suší ve stínu a uchovávají v suchu a temnu, aby si zachovaly své účinné látky.

Zajímavosti

Vlaštovičník větší byl v minulosti považován za rostlinu s magickými vlastnostmi. Oranžové mléko symbolizovalo slunce a věřilo se, že má moc očistit tělo od zlých sil. Alchymisté jej používali při hledání elixíru života. V lidovém léčitelství se vlaštovičník spojoval se schopností přinášet jasnost mysli a ochraňovat před „temnými myšlenkami“. Botanické jméno Chelidonium je odvozeno z řeckého slova „chelidon“, což znamená vlaštovka, protože rostlina kvete při jejich příletu a uvadá při jejich odletu.

Receptury

Čaj na podporu trávení

Ingredience:

• 1 čajová lžička sušené natě vlaštovičníku
• 250 ml vroucí vody

Postup: bylinu zalijte vroucí vodou a nechte louhovat 5–10 minut. Poté sceďte a pijte maximálně 1 šálek denně.

Tinktura na kožní problémy

Ingredience:

• Čerstvý vlaštovičník (listy, stonky)
• 40% alkohol

Postup: nasekaný vlaštovičník vložte do sklenice, zalijte alkoholem tak, aby byl zcela ponořen, a nechte louhovat 2–3 týdny na tmavém místě. Poté přeceďte a uchovávejte v lahvičce s kapátkem. Tinkturu aplikujte lokálně na kožní problémy.

Vlaštovičník větší je jednou z nejzajímavějších a nejvíce ceněných bylin v tradiční medicíně, ale při jeho užívání je důležité dbát na opatrnost kvůli jeho silnému účinku.

Zdroj:

• JANČA, Jiří a ZENTRICH, Josef Antonín. Herbář léčivých rostlin. Praha: Eminent, c2008. ISBN 978-80-7281-365-0.
• BŘEZAN, Václav. Václava Březana Regesta výsad daných městu Českému Krumlovu za panství rožmberského. V Praze: Nákladem Královské České Společnosti nauk, 1902.
• TÁBORSKÁ, Eva, et al. Vlaštovičník větší (Chelidonium majus L.)-Přehled současného stavu poznatků. 1995.

Autor: Mgr. Lenka Dvořáková