Leknín bílý

Leknín bílý (Nymphaea alba L.) je vytrvalá ozdobná vodní rostlina z rodu leknín, která roste v pomalu tekoucích a ve stojatých vodách a často se vysazuje pro ozdobu v parcích a zámeckých zahradách.

Má dlouhý, popínavý oddenek, který se na jaře a na podzim opatrně sbírá. Používá se zpravidla čerstvý a připravuje je se z něj extrakt nebo tinktura. V České republice je chráněný zákonem.

Popis

Lekníny jsou velmi starým druhem rostlin, což bylo zjištěno na základě nálezu jejich zkamenělých otisků již z křídového období. Leknín bílý se velmi podobá leknínu bělostnému a původně byly oba tyto druhy leknínu považovány za stejný druh a až je teprve český botanik Presl správně rozlišil.

Kořen

Leknín bílý zakořeňuje především v bahně rybníků, tůní a dalších vodních plochách. Kořenem leknínu bílého je oddenek, jenž může být dlouhý až 1 metr. Oddenek přečkává zimu s kořeny v půdě dna a na jaře z něj začnou vyrůstat nové listy a květy. Při rašení se leknín rozmnožuje dělením jeho oddenků.

Listy

Listy leknínu bílého jsou palistnaté, dlouze řapíkaté a vyrůstají současně s dlouhými květními stopkami přímo z oddenku. Čepel je na hladinu vody nadnášena dutinami vyplněnými vzduchem. Tyto dutiny se nacházejí nejen uvnitř listů, ale i ve stopkách květů. Listové čepele jsou okrouhlé, celokrajné, elipsovité a kožovité. Na tmavě zeleném líci listů jsou slizem ucpané průduchy a rub listů zase bývá světle zelený.

Květy

Květy jsou pravidelné, mnohočetné a dvouobalné. Zelený kalich má čtyři opadavé lístky, které jsou uvnitř bílé a na vnější straně zelené. Korunu tvoří dlouhé, vejčitě protáhlé a mírně zašpičatělé bílé celokrajné lístky, jenž na vnější straně přesahují kalich. Vrchní  pestík je až téměř nahoru obrostlý tyčinkami. Prašníky jsou žluté a kruhově uspořádané na semeníku. Leknín kvete od června do srpna.

Plody

Plodem je dužnatá podvodní tobolka  obsahující početné množství semen, která se roznášejí vodou a vodním ptactvem.

Význam

V lékařství se dříve využíval zejména oddenek („kořen") a někdy také květ a semeno. I později se leknín užíval ke snížení nadměrné pohlavní dráždivosti. Látky obsažené v leknínu jsou velmi sedativní povahy a využívaly se jako tzv. anafrodisiakum, tedy jako lék pomáhající proti pohlavní předrážděnosti, nymfomanii, častých polucích (samovolných výronů semene) apod.

Tinktura vyrobená z dobromysli, leknínu a kořene pivoňky má antiepileptické účinky, avšak není volně k dostání, a proto musí být připravena doma, avšak pod dohledem zkušeného odborníka. Extrakty z leknínu byly zkoumány i proto, že látky v nich obsažené jednoznačně prokázaly schopnost tlumit růst nádorových buněk.

Rostlina kořenící v temném bahně a která se dokáže prodrat vodou vzhůru, rozkvete překrásným vonným květem, představovala symbole života, umírání a zmrtvýchvstání. Pro další generace je pak symbolem rozvoje vědomí vůbec.