Vřes obecný

Vřes je nízkorostoucí keř, který dorůstá do výšky 20 až 50 centimetrů a má poléhavý půdopokryvný tvar. Vyskytuje se v jediném druhu, má ale velké množství kultivarů lišících se tvarem koruny, barvou jehličí i květů a nároky na pěstování. Většinou ale tvoří drobné keříky s jehlicovitými, stálezelenými listy, na kterých na podzim vykvétají vonící kvítky.

Latinsky: Calluna vulgaris
Lidové názvy: erika, vřes, žrnovec
Čeleď: vřesovcovité

Vřes kvete od srpna do září. Jeho květy mají růžovou nebo růžovofialovou barvu, ale občas najdeme i bíle kvetoucí rostliny. Kvítky jsou také drobné, výrazné tyčinky, uspořádané v hroznech a latách. Plodem vřesu je tobolka. K růstu vyžaduje humózní vřesovištní půdu a místa plná slunce.

Výskyt

Vřes je rozšířen v mnoha zemích Evropy a Asie. Převládá na vřesovištích a rašeliništích v Evropě až po Turecko a také v severozápadní Africe a v některých bažinných porostech. Hojně se vyskytuje také v kyselých dubových a borových lesích.

Roste hojně na nevápnitých písčitých a rašelinných lesních půdách. Tvoří celé souvislé porosty zvané vřesoviště. Je ukazatelem kyselé půdy.

Využití

Vřesu jsou přisuzovány detoxikační účinky a je hodně používán i v léčitelství. Léčí dnu, pomáhá při revmatismu a otocích nohou. Vřes se doporučuje jako lék při zánětech ledvin a močových cest. Působí močopudně a považuje se za rostlinu, která nemá žádné nežádoucí účinky. Dezinfikuje močové cesty a dá se použít také jako sedativum.

Používá se v kombinacích s jinými bylinkami jako močopudný, desinfekční a protizánětlivý prostředek na močové cesty, má potopudné a sedativní účinky. Zlepšuje spánek.

Kontraindikace

Vzhledem je mu podobný příbuzný rod vřesovece (Erica L., č. Vřesovec) s uspořádanými listy a jasnoružovými květinami, který nesbíráme. Nezaměňovat.