Kostival lékařský

Vědecké jméno: Symphytum officinale L.
Říše: Plantae
Třída: Magnoliopsida
Řád: Boraginales
Čeleď: Boraginaceae
Lidové názvy: černý kořen, dobrý kořen, kazivé, trudovník, svalník

Kostival lékařský (Symphytum officinale), známý také pod lidovými názvy jako „černý kořen,“ „černý kostival“ či „řepík,“ je vytrvalá rostlina z čeledi brutnákovitých (Boraginaceae). Pro své hojivé vlastnosti je kostival po staletí ceněný v lidovém léčitelství, především při hojení zlomenin, pohmožděnin, výronů a jiných poranění. Jeho účinky se projevují zejména při zevní aplikaci, ačkoliv byl v minulosti využíván i vnitřně. Kostival lékařský se vyznačuje vysokým obsahem slizovitých a léčivých látek, které zajišťují jeho širokou škálu využití v tradiční medicíně.

Historie

Kostival má dlouhou historii užívání, která sahá až do starověkého Řecka a Říma, kde byl využíván především pro své schopnosti urychlit hojení ran a zlomenin. Slovo „kostival“ pochází od slova „kosti,“ což souvisí s jeho tradičním užíváním při léčbě zlomenin. Léčebné účinky kostivalu byly známé již ve středověku, kdy byl považován za univerzální lék na různé druhy zranění a bolestí. V bylinkářství a lidové medicíně se kostival užíval nejen jako obklad na rány, ale také jako součást mastí a tinktur. V moderní době se od vnitřního užívání kostivalu kvůli jeho obsahu pyrrolizidinových alkaloidů upustilo, ale zůstává ceněným prostředkem pro zevní použití.

Výskyt

Kostival potrebuje vlhko, proto ho můžeme najít na břehu rybníka, na podmačených loukách, podél cest v příkopu kde třeba teče potok. Nemá rád příme slunce je vděčnější za polostín. Na území ČR se vyskytuje hojně.

Popis

Kostival je docela vytrvalá rostlina, která dorůstá výšky až 150 cm. Pokud se podíváme na rostlinu tak vidíme, že stonek je velice dužnatý - obsahuje hodně vody. Na stonku vyrůstají listy a to po patrech. Listou jsou užší a nakonci špičaté a chlupaté. Květy jsou až na vrcholu rostliny a to ve tvaru uzavřeného zvonečku. Jsou ve dvojici nebo ve trojici. Nejčastěji mají nafialovělou barvu.

Kvete

Od května do července.

Sběr kostivalu

U kostivalu sbíráme především kořen a zřídka i list. Kořen se sbírá na jaře nebo na podzim. Nejlepší účinky má když se konzumuje čerstvý. Můžeme si ho uskladnit třeba v kamenné nádobě s pískem. Pokud se rozhodneme ho usušit tak využijeme sluníčka nebo místo kde je alespoň 45 stupňů. Nejlépe se suší rozpůleny neb nakrájený na menší části.

Užívané části

Pro léčebné účely se využívá především kořen kostivalu, který se sbírá na jaře nebo na podzim, kdy obsahuje nejvyšší koncentraci účinných látek. Méně často se užívají i listy, které lze sbírat během vegetační sezóny. Kořen se po vykopání očistí, naseká a suší při nižších teplotách, aby si zachoval maximální obsah účinných látek. Sušený kořen se pak používá k přípravě mastí, tinktur, obkladů a koupelí.

Účinné látky

  1. Alantoin – hlavní účinná látka kostivalu, podporuje regeneraci tkání, urychluje hojení a má protizánětlivé účinky.
  2. Slizové látky – vytvářejí ochranný film na pokožce a sliznicích, čímž zmírňují podráždění a bolest.
  3. Třísloviny – mají stahující a dezinfekční účinky, což je vhodné pro ošetření ran a zánětů.
  4. Pyrrolizidinové alkaloidy – látky s potenciálně toxickým účinkem na játra, které omezují vnitřní užívání kostivalu.
  5. Fenolové kyseliny – antioxidanty, které chrání buňky před poškozením volnými radikály.
  6. Kyselina rozmarýnová – má protizánětlivé účinky, které pomáhají při léčbě zánětlivých stavů.

Účinky kostivalu

Kostival je známý svými silnými regeneračními a protizánětlivými účinky, což ho činí ideální bylinou pro léčbu různých druhů zranění a bolestí pohybového aparátu. Alantoin v kostivalu stimuluje růst buněk a podporuje tvorbu nové tkáně, čímž urychluje hojení ran, zlomenin, podlitin a výronů. Slizové látky a třísloviny působí na podrážděnou pokožku uklidňujícím způsobem a pomáhají mírnit bolest při vnějších poraněních, zatímco fenolové kyseliny a kyselina rozmarýnová zajišťují protizánětlivý účinek. Kostival se osvědčil jako podpůrný prostředek při léčbě artritidy, revmatismu a svalových zranění. Pyrrolizidinové alkaloidy v kostivalu však omezují jeho vnitřní užívání kvůli možné toxicitě pro játra, proto se kostival doporučuje pouze k zevní aplikaci.

Použití

Kostival obsahuje hodně silic, slizovité látky a třísloviny. Právě tyto látky ovlivňují krevní oběh. Pokud ho zkonzumujeme příliž může mít na nás projímavé účinky. Tato rostlina už v názvu napovídá k čemu  je určena. Používá se při hojení různých výronů, bolestech kloubů, při zlomeninách. Dá se říct, že podporuje regeneraci tkání a zmírňuje bolest. Hojivě působí také na trávení a záněty žaludku. Dříve se hodně využíval roztok připravený z kořene. Dnes už se podává jen vyjimečně, jelikož se zjistilo že při požití většího množství má nežádoucí vliv na játra. Zevně se  může užít na drobnější rány, které se špatně hojí a to v podobě kašičky. Ta se může udělat i doma. Použijeme kořen kostivalu a domácí sádlo. Uchováváme v chladu.

Zajímavosti

Kostival lékařský má své jméno odvozené od slovesa „zhojit,“ což odkazuje na jeho dlouhodobě uznávané schopnosti podporovat hojení zlomenin a jiných zranění kostí a měkkých tkání. V dávných dobách se listy a kořeny kostivalu používaly nejen jako léčivo, ale také jako přísada do pokrmů, přičemž kořen se někdy konzumoval po vaření jako zelenina. V minulosti byl kostival součástí lékárniček a byl používán jako univerzální lék v domácnostech po celé Evropě. Dnes je však jeho vnitřní užívání omezené kvůli obsahu pyrrolizidinových alkaloidů, které mají toxické účinky na játra.

Receptury

Kostivalová mast: Rozehřejte 100 g nesoleného sádla nebo kokosového oleje a přidejte 50 g nasekaného sušeného kořene kostivalu. Směs zahřívejte asi 2 hodiny ve vodní lázni, poté přeceďte a přelijte do čistých nádobek. Mast skladujte v chladničce a aplikujte na postižená místa dle potřeby.

Kostivalový obklad: Nasekejte čerstvý nebo sušený kořen kostivalu a přidejte ho do vroucí vody. Nechte 10 minut louhovat a poté přiložte na postižené místo. Tento obklad pomáhá při pohmožděninách a zánětech kloubů.

Autor: Mgr. Lenka Dvořáková

Mohlo by vás také zajímat