Křen selský

Křen selský (Armoracia rusticana) je vytrvalá rostlina z čeledi brukvovitých (Brassicaceae), která je ceněna nejen pro své kulinářské využití, ale především pro své léčivé vlastnosti. Díky svým výrazným chuťovým i léčivým účinkům se křen stal oblíbeným doplňkem pokrmů i tradičním prostředkem v lidové medicíně. Jeho ostrá a štiplavá chuť je známá po celém světě a často se používá jako přírodní antibiotikum. Mezi další běžné názvy patří "křen obecný" nebo "kořenová hořčice."

Historie

Historie využívání křenu sahá až do starověkého Egypta a Řecka, kde byl používán jako léčivá rostlina a povzbuzující prostředek. V Řecku jej doporučoval Hippokrates jako lék na bolesti a horečky. V průběhu středověku se křen dostal do Evropy, kde se rychle rozšířil jako lék proti infekcím a posilující prostředek. Později, ve viktoriánské Anglii, se stal oblíbeným doplňkem pokrmů i tradiční součástí domácí medicíny, kde byl využíván k léčbě různých nemocí, od dýchacích potíží až po revmatismus.

Výskyt

Křen selský pochází pravděpodobně z jihovýchodní Evropy a západní Asie, kde se vyskytuje ve volné přírodě podél řek a potoků. V dnešní době je rozšířený po celé Evropě a Severní Americe. Vzhledem ke své odolnosti vůči klimatickým podmínkám a schopnosti rychlého růstu se stal oblíbenou pěstovanou plodinou v zahradách i na polích. Křen upřednostňuje vlhčí půdy s dostatečným množstvím živin, ale dokáže růst i na chudších půdách.

Popis

Křen selský je mohutná bylina dorůstající výšky až jednoho metru. Má dlouhé, lodyžnaté listy, které jsou v přízemní růžici široce kopinaté až vejčité, zatímco listy na stonku jsou užší a menší. Květy křenu jsou drobné, bílé a uspořádané v hroznovitých květenstvích, která se objevují od června do července. Rostlina tvoří dlouhý, válcovitý kořen s výraznou, štiplavou vůní a chutí. Právě tento kořen, plný silic a éterických olejů, je považován za hlavní část využívanou pro kulinářské i léčivé účely.

Užívané části

Pro léčivé účely i v kuchyni se z křenu používá zejména jeho kořen, který obsahuje nejvyšší koncentraci účinných látek. Listy křenu jsou rovněž jedlé a občas se přidávají do salátů či jako koření, avšak mají mírnější chuť než kořen. Kořen se vykopává na podzim nebo na jaře, kdy obsahuje nejvyšší množství léčivých látek. Sušený kořen křenu však rychle ztrácí účinnost, a proto je doporučeno jej používat čerstvý.

Účinné látky

1. Glukosinoláty – organické sloučeniny, které se v těle přeměňují na isothiokyanáty, jež mají silné antimikrobiální účinky.
2. Vitamín C – antioxidant, který podporuje imunitní systém a má silné protizánětlivé účinky.
3. Éterické oleje – obsahují allylisothiokyanát, který způsobuje štiplavou chuť křenu a má analgetické účinky.
4. Minerální látky – například draslík, vápník a hořčík, které podporují správnou funkci těla.
5. Enzymy – rostlinné enzymy, které podporují trávení a zvyšují obranyschopnost těla.

Účinky křenu selského

Křen selský je proslulý svými protizánětlivými a antimikrobiálními účinky, což z něj činí účinný přírodní prostředek proti infekcím, včetně nachlazení a zánětů dýchacích cest. Křen je rovněž známý svou schopností podporovat trávení a stimulovat chuť k jídlu. Obsahuje látky, které působí jako přírodní antibiotikum, což přispívá k boji proti bakteriím a virům. Kromě toho křen napomáhá zlepšovat prokrvení tkání, což je užitečné při léčbě revmatismu nebo jiných bolestivých stavů spojených s pohybovým aparátem.

Použití

Křen se tradičně používá v kuchyni jako koření či příloha k masitým jídlům, přičemž přidává pokrmům specifickou pikantní chuť. Kromě toho se však hojně využívá i v lidové medicíně. Jeho šťávu nebo nastrouhaný kořen lze použít na obklady při bolestech svalů a kloubů. Křenová tinktura se užívá při nachlazení a infekcích dýchacích cest, zatímco křenový sirup je osvědčeným domácím prostředkem proti kašli. V kosmetice se občas křenový extrakt přidává do produktů na zlepšení pleti, ačkoli toto použití není příliš rozšířené.

Nežádoucí účinky

Křen by měl být užíván s opatrností, protože jeho silné éterické oleje mohou způsobit podráždění sliznic, zejména žaludeční a střevní sliznice. Při nadměrném užití může křen vyvolat pálení žáhy, nevolnost a zažívací potíže. Nedoporučuje se pro osoby s citlivým žaludkem, žaludečními vředy nebo těhotné a kojící ženy. Křen by se měl užívat pouze v přiměřených dávkách a po konzultaci s lékařem v případě dlouhodobého užívání.

Sběr

Kořen křenu se obvykle sklízí na podzim nebo brzy na jaře, kdy má nejsilnější chuť a obsahuje nejvíce léčivých látek. Vykopané kořeny by měly být okamžitě zpracovány nebo uskladněny na suchém a chladném místě, aby si zachovaly své účinné látky. Čerstvý křen lze skladovat několik týdnů, avšak sušený křen rychle ztrácí svou chuť a účinnost.

Zajímavosti

Křen selský je známý svou štiplavou chutí, která pochází z přítomnosti allylisothiokyanátu – sloučeniny, která se uvolňuje při narušení buněčných struktur rostliny. Tato sloučenina způsobuje, že se křen po nastrouhání stává štiplavým a jeho aroma se rychle rozprostírá. V tradiční kultuře se křen občas nazývá „koňským ředkvičkou“ kvůli své síle a pikantnosti. Lidé také věřili, že křen má magické vlastnosti a chrání domácnost před zlými silami. Dnes je křen ceněn jako přírodní lék i kuchyňské koření, které dodává pokrmům nezaměnitelnou chuť.

Receptury

Křenový sirup proti kašli: Na přípravu sirupu smíchejte 100 g nastrouhaného čerstvého křenu s 250 ml medu. Směs nechte stát několik hodin, než se med spojí s účinnými látkami z křenu. Užívejte po lžičkách během dne pro úlevu od kašle a nachlazení.

Křenový ocet na revmatické bolesti: Nastrouhejte čerstvý křen a zalijte ho jablečným octem. Směs nechte louhovat asi dva týdny na tmavém místě a občas protřepejte. Poté sceďte a používejte jako obklad na bolavé klouby a svaly.

Křenový obklad na dýchací potíže: Nastrouhaný křen zabalte do tenké látky nebo gázy a přiložte na hrudník. Obklad nechte působit asi 15 minut. Tento postup může pomoci při dýchacích potížích, avšak obklad by měl být používán opatrně kvůli možné podrážděnosti pokožky.

Křen selský je jedinečná rostlina, která si díky svým vlastnostem zaslouží pozornost jak v kuchyni, tak i v přírodní medicíně.